Vysvětlíme, co o tomto chování říká psychologie a zda je třeba vyhledat odbornou pomoc.
V psychologii existuje stav, kdy je vám všechno víceméně jedno. Je známý jako ataxie a představuje stav úplného klidu, kdy emoce jako by vyhasínají a starosti ani radosti nás nezasahují. V psychologii se jedná o jakousi „emocionální prázdnotu“, absenci pocitů, kterou prožívají někteří lidé; stav, kdy mysl a tělo prostě… nereagují. Jako by byly vyčerpány emocemi. Pro Řeky je to stav klidu, který může pomoci žít bez obav. Promluvili jsme s odborníkem, aby nám vysvětlil, zda je ataraksie varovným signálem, že bychom se měli objednat k specialistovi, a zda je možné následovat řeckou filozofii, abychom dosáhli klidnějšího a vyrovnanějšího stavu mysli.
Co je to ataraksie?
„Ataraksie se obvykle objevuje jako reakce na silný stres nebo dokonceemocionální trauma. Je to, jako by mysl říkala: „Dost! Už nemůžu“ a aby se ochránil, začne blokovat jakékoli emocionální reakce. Faktory jako neustálý stres, těžké prožitky nebo emocionální vyčerpání mohou být spouštěči, jakousi „sebeobranou“ organismu, která jde o něco dál, než bychom si přáli,“ vysvětluje psycholožka Judith Iskierdo.
Atarakse se může objevit v reakci na velmi stresovou situaci, ve které má emoční systém tendenci k vyčerpání.
Jak říká expertka, „když člověk prožije situace extrémního nebo opakovaného stresu, jeho emoční systém má tendenci k vyčerpání a může upadnout do stavu atarakse. Je to jako „emocionální odpojení“ od všeho, co způsobilo nepohodlí nebo utrpení, způsob, jakým se mysl vyhýbá bolesti… i když to někdy vede k úplnému odpojení“, komentuje expertka.
Příznaky a projevy
„Atarakse se projevuje téměř úplnou absencí emocí a motivace. Ti, kteří ji zažívají, obvykle projevují malý zájem o věci, které dříve měli rádi, a mohou působit „chladně“ nebo velmi odtažitě. V každodenním životě se tito lidé často cítí odpojeni od ostatních a od činností, které dříve měli rádi. Život se jim jeví jako „bezbarvý“ a stává se monotónním,“ říká Iskierdo. „Tato emocionální odtažitost je patrná v tom, jak reagují (nebo nereagují) na dění kolem sebe. I když se děje něco vzrušujícího nebo složitého, mohou zůstat lhostejní. Okolí je může vnímat jako odtažité nebo „odpojené“, protože ani silné emoce u nich nevyvolávají viditelnou reakci,“ vysvětluje psycholog.
Meditace a zvládání stresu pomáhají snížit riziko odpojení od emocí.
Diagnostika a léčba
„K diagnostice ataxie odborníci používají emocionální dotazníky a hloubkové rozhovory, ve kterých hodnotí afektivní reakce a emocionální stav. Může být také zahrnuto pozorování v každodenních situacích, aby se zjistilo, zda skutečně chybí emocionální reakce,“ poznamenává. „Léčba obvykle kombinuje kognitivně-behaviorální terapii a techniky, které pomáhají obnovit spojení s emocemi, jako je terapie přijetí a závazků (ACT). Tyto terapie mají za cíl pomoci člověku „znovu získat schopnost cítit“ a vyrovnat se s emocemi, které byly možná blokovány,“ navrhuje Iskierdo.
„Kromě toho pomáhá snížit riziko odpojení od emocí vytvoření životního stylu, který zahrnuje péči o sebe, meditaci a zvládání stresu. Praxe všímavosti a poskytnutí si času na prožívání emocí (i těch negativních) je klíčem k tomu, aby člověk neupadl do stavu ataraksie,“ doporučuje Iskierdo.
Využití ataraksie k uklidnění mysli
Ačkoli je ataraksie považována za poruchu, kterou je třeba léčit, v minulosti Řekové hovořili o ataraksii jako o stavu klidu a duševní rovnováhy charakterizovaném absencí starostí a obav. Ve skutečnosti je ataraksie ústředním pojmem v učení několika filozofických škol, jako je stoicismus, epikureismus a skepticismus.
Například pro epikurejce byla ataraksie dosažena vyhýbáním se bolesti a pěstováním umírněných požitků, přičemž se kladl důraz na blahobyt a radost ze života bez nadbytků. Epikuros tvrdil, že nejvyšší požitek není hledání okamžitých rozkoší, ale absence bolesti a klid mysli.
Ataraksie byla ideálním stavem rovnováhy a klidu pro mnoho řeckých filozofů, kteří hledali způsob, jak žít v harmonii se sebou samým.
V stoicismu má ataraksie také zásadní význam, i když má jiný přístup: stoikové věřili, že ji lze dosáhnout pouze kontrolou emocí a kultivací rozumu. Podle nich se ataraksie dosahuje přijetím vnějších událostí jako nevyhnutelných, bez podléhání emocím, takževnitřní klid závisí na vztahu k okolnostem, nikoli na okolnostech samotných.
Skeptici naopak tvrdili, že ataraksie se dosahuje pozastavením úsudku o věcech, protože se vyhýbali vyjadřování se o absolutní pravdivosti jakéhokoli tvrzení. Zdržením se soudů lze vyhnout se znepokojení a zachovat duševní klid, protože pochybnosti o tom, co je pravda a co lež, přestávají být předmětem znepokojení.
Atarakse byla tedy ideálem rovnováhy a klidu, kterého se snažili dosáhnout řečtí filozofové jako způsobu života v harmonii se sebou samým a světem, aniž by podléhali vlivům vnitřních nebo vnějších nepokojů.
Jak nám tedy tento řecký pojem může pomoci žít bez úzkosti?
Strategie pro život bez úzkosti pomocí ataraksie
Přijímejte to, co nemůžete ovlivnit: soustřeďte se na oblasti, které můžete změnit, a naučte se přijímat to, co je mimo vaši kontrolu. Když se zbavíte obav o vnější a nevyhnutelné věci, snížíte úroveň stresu a dosáhnete větší vnitřní harmonie.
Soustřeďte se na přítomnost: praktikujte vděčnost a soustřeďte se na to, abyste žili přítomným okamžikem, bez obav o budoucnost a lítosti nad minulostí. Radost z jednoduchých každodenních potěšení pomáhá pěstovat klid a snižovat zbytečnou úzkost.
Nesuďte: vyhýbejte se rychlým soudům nebo kategorickým názorům, aniž byste měli dostatek informací. Zpochybňujte své myšlenky, než zareagujete, což vám umožní distancovat se od silných emocí a reagovat klidněji a rozumněji.
Meditujte a pracujte na sebepoznání: pravidelná meditace pomáhá uklidnit mysl a sebepoznání umožňuje pozorovat své myšlenky, aniž byste se s nimi ztotožňovali. Obě tyto praktiky přispívají ke schopnosti reagovat klidně a lépe rozumět svým emocím.
Žijte umírněně a ovládat se: rozvoj vyvážených návyků a umírněnosti v každodenním životě snižuje duševní a fyzickou neklid. Posílení emoční stability a praxe sebeovládání vám pomohou vyrovnat se s obtížemi, aniž byste ztratili sebeovládání.
Hledejte podporu a společenství: obklopte se lidmi, kteří si cení míru a přemýšlení. Podpora okolí pomáhá posílit vaše praktiky a v případě potřeby se můžete obrátit na terapeuta, který vám pomůže naučit se zdravě zvládat emoce.
Usilujte o vnitřní klid: praktikujte emocionální odpoutání se od vnějšího světa a soustřeďte se na osobní růst. Takový přístup vám umožní dosáhnout emocionální stability a klidu, bez ohledu na výzvy nebo okolnosti, kterým čelíte.
