Zdůraznil, že podle jeho názoru vedla současná tendence patologizovat běžné lidské chování, jako je plachost, k vytvoření nového pohledu na duševní zdraví.
Dr. Luis Marin, známý psychiatr a odborník na duševní zdraví, poskytl rozhovor, ve kterém se dotkl řady témat souvisejících s psychiatrií a zdůraznil svůj kritický přístup k současným praktikám v oblasti duševního zdraví. V hluboké úvaze Marin předpokládal, že pojmy jako sociální fobie jsou příklady toho, jak byly „psychiatricky“ pojaty přirozené aspekty lidské osobnosti, jako je plachost.
Podle Marina je sociofobie nic jiného než moderní diagnóza, která mění to, co kdysi bylo pouhou charakterovou vlastností, například plachost, v duševní poruchu. Tento stav, poprvé klasifikovaný na konci 20. století, se stal jedním z nástrojů farmaceutického průmyslu pro rozšíření trhu s antidepresivy. „Sociofobie mění plachého člověka v duševně nemocného,“ prohlásil Marin.
Psychiatr také kritizoval rostoucí roli farmaceutického průmyslu v psychiatrizaci společnosti. Podle Marina je vznik nových diagnóz, jako je syndrom pozornostní deficit a hyperaktivita (ADHD) nebo osamělost jako porucha, spíše v souladu s komerčními zájmy než se skutečnou potřebou lékařské diagnostiky a léčby.
Marin, který se považuje za zastánce kritické psychiatrie, také upozornil na to, jak často je duševní zdraví nesprávně chápáno. Podle něj by lidské emoce neměly být tak snadno patologizovány. Lékař se domnívá, že smutek by neměl být automaticky interpretován jako příznak nemoci. „Smutek je přirozená emoce; za určitých okolností je zcela normální ji prožívat,“ vysvětlil. Dnes je však tento pocit často mylně klasifikován jako deprese, stav, který podle Marina „demokratizovali“, aby zvýšili prodej léků.
Dalším tématem, kterého se Marin v rozhovoru dotkl, byly psychiatrické léky. Přiznal, že v některých případech jsou psychotropní léky nezbytné, zejména když pacienti ztrácejí kontakt s realitou, ale zároveň vyjádřil znepokojení nad rostoucím používáním těchto léků bez adekvátního posouzení osobního a emocionálního kontextu pacienta. „Problém je v tom, že farmaceutický průmysl prosazuje myšlenku, že všichni potřebujeme pilulku, abychom se uzdravili, i když často je vhodnou léčbou rozhovor a přesná diagnóza založená na anamnéze pacienta,“ řekl.
V této souvislosti Marin zdůraznil význam holistického přístupu, který zohledňuje jak emocionální, tak fyzické aspekty duševního zdraví. Vyzval k přehodnocení lékařského vzdělávání, které podle jeho názoru věnuje příliš mnoho pozornosti biologickým aspektům a nedostatečně se zaměřuje na člověka jako celek . Podle něj by se psychiatrie měla rozvíjet a integrovat psychoterapii a další metody, které nám umožňují porozumět lidem nad rámec jejich symptomů.
