Existují scény, které se každý den opakují na ulicích a v parcích každého města: lidé, když potkají neznámého psa, nemohou odolat tomu, aby se naklonili, usmáli se a natáhli ruku, aby ho pohladili. Tento gesto, které se zdá být spontánní a přirozené, ve skutečnosti skrývá řadu psychologických, emocionálních a dokonce biologických motivů, které vysvětlují, proč existuje tento téměř automatický impuls. Kromě projevu něžnosti vůči zvířatům je toto chování hluboce spojeno s lidským blahobytem a rolí, kterou psi sehráli v naší evoluci jako druhu.
Ne všichni lidé reagují stejně na psy, které potkají na své cestě, ale ti, kteří reagují, obvykle cítí k zvířatům zvláštní sympatie a mají sklon hledat v nich okamžité emocionální spojení. Láska prospívá nejen psovi, který dostává další dávku pozornosti a lásky, ale i člověku, který ji dává, protože vyvolává fyziologické reakce, jako je uvolňování oxytocinu a snížení hladiny stresu. Ve světě, kde všichni spěchají a zažívají každodenní napětí, je zastavení se na pár vteřin, aby se pohladilo zvíře, malou přestávkou pro mysl, emocionální pauzou, která pomáhá znovu se spojit s tím, co je jednoduché a lidské.
Proč někteří lidé vždy hladí všechny psy
Starodávné příbuzenství mezi lidmi a psy
Vztah mezi lidmi a psy sahá kořeny do tisíciletí, kdy proces domestikace proměnil vlky ve věrné společníky. Tento vztah, který se upevňoval z generace na generaci, vysvětluje, proč v nás psi vyvolávají tak silné emoce.
Podle zprávy Evropské federace výrobců krmiv pro domácí zvířata (FEDIAF) žije v evropských domácnostech přibližně 90 milionů psů, což potvrzuje, že se nejedná pouze o funkční vztah, ale také o hlubokou emocionální a kulturní vazbu. Pohladit neznámé zvíře je v jistém smyslu moderním odrazem toho pravěkého pouta, které odpovídalo potřebě spolupráce a vzájemné důvěry.
Uklidňující účinek kontaktu se zvířaty
Různé vědecké studie prokázaly, že kontakt se psy snižuje krevní tlak, hladinu kortizolu (stresového hormonu) a podporuje produkci endorfinů. Tyto fyziologické účinky vysvětlují, proč tolik lidí cítí potřebu přistoupit a pohladit psa, když ho potkají na ulici nebo jinde, i když to v některých případech může být nebezpečné, zejména pokud zvíře neznáme nebo běhá volně.
V mnoha evropských městech byly dokonce zavedeny programy „terapeutických psů“ v nemocnicích a na univerzitách, protože bylo prokázáno, že několik minut komunikace s nimi má podobný účinek jako krátká meditační sezení. Světová zdravotnická organizace (WHO) také uznává pozitivní vliv domácích zvířat na duševní a emocionální zdraví, čímž posiluje myšlenku, že nejde jen o triviální gesto, ale o strategii sebe pomoci.
Osobnosti, které jsou více nakloněny komunikaci se psy
Ne všichni lidé mají stejný vztah ke zvířatům. Ti, kteří se zastaví, aby pohladili každého psa, kterého potkají, mají obvykle takové charakterové vlastnosti, jako je empatie, extroverze a emoční citlivost.
Tito lidé mají sklon rychleji navazovat vztahy s jinými živými bytostmi a v fyzickém kontaktu se psy nacházejí způsob, jak vyjádřit svou náklonnost beze slov. Pozitivní reakce zvířete, které obvykle vrtí ocasem nebo vyhledává další kontakt, toto chování posiluje a mění ho v zvyk, kterého se těžko zbavíte.
Rizika a odpovědnost
Ačkoli hladkání neznámých psů je obvykle pozitivní zážitek, je také spojeno s určitými riziky, která je třeba vzít v úvahu. Ne všichni psi jsou zvyklí na kontakt s cizími lidmi a někteří mohou reagovat strachem nebo agresí.
Odborníci doporučují vždy požádat majitele o svolení, než se přiblížíte, a respektovat řeč těla zvířete. Porozumění těmto signálům je důležité pro zabránění nedorozuměním a zajištění toho, aby kontakt byl prospěšný jak pro člověka, tak pro psa.
S toulavými psy je třeba být opatrný. Některá toulavá zvířata byla vystavena týrání a mohou reagovat strachem nebo agresí. Pokud chcete psa pohladit, přistupujte opatrně, sledujte jeho chování a nedělejte žádné náhlé pohyby.
Zvyk, který dělá města lidštějšími
V dnešní době, kdy městský život může působit anonymně, se hladkání psů na ulici stalo každodenním rituálem, který dodává teplo i těm nejneosobnějším místům.
Tento malý gesto tak boří sociální bariéry, podněcuje spontánní rozhovory mezi neznámými lidmi a dělá ze psů prostředníky v mezilidské komunikaci. V tomto smyslu to není jen prospěšné pro lidi, ale také posiluje sociální strukturu a přispívá k vytváření pocitu sounáležitosti v rychle se měnícím prostředí moderních měst.
