Přeskočit na obsah

Na dně řeky bylo objeveno největší naleziště ingotů, jejichž stáří přesahuje 2000 let

V Bosně našli vědci desítky kovových ingotů, které tam byly odhozeny v době železné; mohou odhalit tajemství místního obyvatelstva

V řece v Bosně byly objeveny kovové ingoty staré více než 2000 let, jediné svého druhu v Evropě .

Skupina archeologů z Muzea františkánského kláštera Tolisa v Bosně objevila poblíž řeky Sava sadu ingotů vyrobených v době železné a ležících pod vodou více než 2000 let. Podle odborníků se jedná o největší nález tohoto druhu v historii země, který může vrhnout světlo na to, co se stalo s okolními osadami na počátku našeho letopočtu.

V nálezu se zmiňují dvojitě pyramidové ingoty, tedy kovové tyče, desky nebo bloky, které se obvykle používaly k přepravě a dalšímu zpracování, kde je kováři tavili k výrobě různých předmětů, od nástrojů po zbraně. Podle tvaru a jemných detailů lze určit, v jaké době byly vyrobeny. Ty pocházejí z přechodného období mezi dobou La Tène (450 př. n. l.) a římským obdobím a datují se do 1. nebo 2. století př. n. l.

Na dně řeky bylo objeveno největší naleziště ingotů, jejichž stáří přesahuje 2000 let

Tým podvodních archeologů z Muzea Tolisa v Bosně vytáhl ze dna řeky Sava kovové ingoty ze železné doby.

Evropa je pokladnicí starožitností a stop velkých civilizací, jako jsou řecká a římská. Existují však i stopy jiných, menších společenství, která také zanechala svou stopu na kontinentu. Na rozdíl od Itálie, Francie nebo Španělska, kde jsou ruiny viditelné pouhým okem a z půdy se čas od času vytahují tisícileté poklady, v Bosně tomu tak není. Díky vytrvalosti archeologů z Muzea Tolisa všaknašli různé předměty z minulých století.

Po objevení literárního díla, které bylo považováno za ztracené více než 100 let, se odborníci z muzea vydali na expedici do oblasti řeky Sava, aby vykopali předměty, které na začátku srpna objevil amatérský archeolog.

Dva kovové ingoty mají podivný tvar, který odborníci označili za pozoruhodný.

Podle informací muzejních orgánů je nález bosenských ingotů nejvýznamnějším nálezem tohoto druhu, protože „v Chorvatsku je uložen pouze jeden a ve Slovinsku dva nebo tři. Větší množství bylo nalezeno ve Francii, Německu, Maďarsku a Rumunsku“.

Všechno začalo Pedro Matkičem, nadšencem historie Posaviny – povodí řeky zahrnující část Chorvatska, Bosny a Srbska –, který loni náhodou zahlédl něco neobvyklého v kalných vodách Sávy. Nechápal, co by to mohlo být, a tak pořídil několik fotografií, které později poslal řediteli Městského muzea ve Vinkovcích Hrvoje Vulićovi. „Právě on pochopil, že se jedná o něco opravdu výjimečného,“ uvedli v muzeu. Odtud se spojili s několika podvodními archeology a když hladina řeky dostatečně poklesla, aby bylo možné bezpečně se potápět, zahájili pátrací práce.

Ingots ležely pod vodou téměř 2000 let. Nyní budou odborníci hledat místo, kde byly vyrobeny.

Na dně řeky bylo objeveno největší naleziště ingotů, jejichž stáří přesahuje 2000 let

Z instituce uvedli: „Nejprve byla zdokumentována povrchová vrstva, stanoveny pevné orientační body a poté byla lokalita vyfotografována pro fotogrammetrii, pomocí které bude následně vytvořen 3D model a plán místa. Poté byly předměty očíslovány a vytaženy na povrch, umístěny do plastových nádob s destilovanou vodou, kde budou uloženy až do konzervace a dalšího zpracování“.

Dalším krokem bude chemická analýza ingotů, která by měla umožnit určit místo těžby kovu a potvrdit existenci obchodních cest spojujících Posavskou oblast na bosenské straně se střední Evropou ještě před naším letopočtem.

Množství železných ingotů převyšuje množství nalezené v jiných evropských zemích, proto se předpokládá, že tento nález je jediný svého druhu na kontinentu.

Dalším pozoruhodným faktem, který lze z této práce vyvodit, je to, že tato oblast Balkánu mohla hrát důležitou roli v obchodu se zbytkem Evropy, Blízkým východem a severní Afrikou, což dosud nebylo bráno v úvahu. Hlavní hypotéza souvisí s bohatstvím zdrojů, které tato země skrývá.

Vědci, kteří se podílejí na výzkumu kovových tyčí, tak otevřeli možnost dalším odborníkům z Německa, Francie a Rakouska připojit se k výzkumu, protože se jedná o nákladnou práci vyžadující speciální zdroje pro prohloubení základních znalostí, jako je například původ použitého železa.