Přijeli do Paredes de Nava, aby prozkoumali a zhodnotili archeologickou památku, kterou někteří již více než sto let ztotožňují se starověkým vakckým městem Intercatia.
Mnoho mladých lidí využívá těchto prázdninových týdnů k útěku na pláž nebo do hor, setkání s přáteli a zapomenutí na poznámky nebo dokonce na svou první práci, aby si užili léto. I když se neodtrhnou od mobilních telefonů a sociálních sítí, jakmile se ponoří do vody, dělají to, co vždycky dělali, když měli možnost se v krátkých rukávech bavit: prodlužují dny a noci ve společnosti přátel a nepřestávají se smát.
Jsou však i tací, kteří tento čas využívají k tomu, aby se přihlásili na kulturní akce, které během dlouhých zimních měsíců nemohou navštěvovat. Například vyrazit na archeologické vykopávky, aby pracovali na poli a objevili prvky kulturního dědictví, aby lépe pochopili, odkud pocházíme, kdo a jak žil na zemi, po které chodíme. Prostudovat několik stránek historie, ale v praktické podobě.
Právě to se děje ve vesnici Paredes de Nava v provincii Palencia, kam se sjelo téměř třicet mladých lidí ve věku od 18 do 30 let z celé Španělska – od Pontevedry po Valencii, přes Badajoz, Burgos a Biskajsko – aby se zúčastnili vykopávek na archeologickém nalezišti „La Ciudad“. Vykopávky jsou součástí výzkumného projektu, který byl zahájen v roce 2007, kdy byla založena kulturní asociace „En busca de Intercatia“ (Hledání Intercatie) s cílem prozkoumat a vyhodnotit památku, kterou někteří již více než století identifikují s antickým městem vakťanů Intercatie, a také obnovit kulturní dědictví, které bylo po desetiletí zapomenuto.
35 hektarů města
Zatímco v posledních letech se práce soustředily na impozantní vakckou zeď s pokročilým obranným systémem, která je již předmětem vědeckého výzkumu a diskusí, letos v létě se průzkum zaměřuje na městskou zástavbu, jak vysvětluje Noelia Ojos, spolureditelka vykopávek: „Nacházíme se na vakkeyském a římském archeologickém nalezišti o rozloze více než 60 hektarů, z nichž pouze 35 hektarů zabírá město.“ Práce se nyní soustředí do dvou oblastí kolem hlavní ulice města, která je široká více než pět metrů, dlážděná kameny a lemovaná budovami po obou stranách.
Na jedné straně se pracuje na tom, co podle kvality nalezených materiálů bylo zřejmě veřejnou nebo poloveřejnou budovou, a na druhé straně se nacházejí obytné prostory římského původu a probíhá hledání počátků této vakkéjské osady. Přestože současná kampaň začala teprve nedávno, bylo již objeveno mnoho keramických a kostních pozůstatků, stejně jako některé předměty denní potřeby, jako například malá chrastítka. Práce spočívají v odkopávání zavalení, aby se zjistilo, zda se najdou nějaké materiály.
Noelia Ojos poznamenává, že ze všech kampaní, které byly dosud v této vesnici v Kastilii a Leónu provedeny, jsou nejdůležitější nálezy v hradní zdi, která podle jejich údajů dosahuje výšky více než 2 metry a může mít délku více než 1,5 kilometru: „Zahrnuli jsme velmi malou oblast, čeká nás ještě hodně práce. Ale i tak je to jediná stavba, kterou máme zcela vackejskou, díky materiálům použitým na stavbu zdi, jako je hlína, jílovitý písek, jíl a popel, které se časem zhutnily, a také díky vnitřnímu a vnějšímu obrannému systému s příkopy a předhradím, který má velký význam“.
Význam Intercatie spočívá v několika historických, archeologických a kulturních aspektech. Za prvé, ve svém vlastním významu v kontextu svého historického období, o kterém se zmiňuje již v roce 151 př. n. l. v souvislosti s druhou keltskou válkou. Římané využívali jeho infrastrukturu a obydlí přinejmenším do 4. století n. l., o čemž svědčí četné rukopisy z té doby. Největšího rozkvětu však město dosáhlo ve vakcejském období druhé doby železné, kdy došlo k historickým událostem, jako byl hrdinský odpor proti římským vojskům v roce 151 př. n. l., v důsledku kterého město nebylo dobito, ale romanizováno díky smlouvě, která ho zachránila před zničením.
