Tým britských vědců vyvinul inovativní biobarvu, která je schopná produkovat kyslík a absorbovat oxid uhličitý. Zůstává aktivní i v extrémních podmínkách
Multidisciplinární tým z University of Surrey vyvinul inovativní biobarvu, která zapouzdřuje mikroorganismy schopné produkovat kyslík a absorbovat oxid uhličitý, což může být klíčovým průlomem v budoucích plánech kolonizace Rudé planety. Tato technologie využívá odolné bakterie získané z pouště, které zůstávají aktivní i v extrémních podmínkách.
Formule nazvaná „Green Living Paint“ v vědeckém článku publikovaném v Microbiology Spectrum zahrnuje sinici Chroococcidiopsis cubana, druh schopný fotosyntézy a snášející dehydrataci, ultrafialové záření a další nepříznivé faktory prostředí. V kontrolovaných podmínkách tyto bakterie prokázaly schopnost vyprodukovat až 0,4 g kyslíku na gram biomasy za den, a to i po vysušení a opětovném navlhčení.
Biologická alternativa k bioreaktorům
Podle doktorky Susie Hingle-Wilsonové, mikrobioložky ze stejného centra, „s nárůstem emisí skleníkových plynů, zejména CO₂, a obavami o nedostatek vody potřebujeme udržitelné materiály, které snižují spotřebu zdrojů“. Biologická barva nabízí efektivní řešení v situacích, kdy tradiční systémy výroby kyslíku vyžadují značné množství vody.
Během testů tým porovnal výsledky s jinou sladkovodní sinicí, Synechocystis sp., která nebyla schopna produkovat kyslík za stejných podmínek. Tento kontrast potvrzuje vhodnost Chroococcidiopsis jako biologického činidla v extrémních podmínkách, jak na Zemi, tak mimo ni.
Budoucí využití na rudé planetě
Profesor Joseph Keddy, odborník na fyziku měkkých materiálů, zdůraznil, že „financování Leverhulme Trust umožnilo tento interdisciplinární výzkum“, který je součástí práce Institutu udržitelného rozvoje univerzity. Myšlenka spočívá v tom, že tyto biobarvy se mohou stát součástí samostatných struktur na Marsu a zajistit kyslík bez nutnosti použití těžké techniky.
Stabilní chování barvy po dobu jednoho měsíce bez ztráty účinnosti představuje technologický průlom pro budoucí vesmírné mise. Možnost integrovat tento nátěr do stěn vesmírných obydlí otevře nové možnosti pro zajištění života v prostředích bez dýchatelné atmosféry.
Podle Simony Kringové, vedoucí výzkumnice, „schopnost těchto bakterií přežít v podmínkách podobných těm na Marsu z nich činí ideální kandidáty pro projekty kolonizace“. Výsledky tohoto výzkumu představují realistické, udržitelné a škálovatelné řešení problémů života mimo Zemi.
