Lidské vztahy jsou hluboce ovlivněny našimi emocemi, našimi slovy a tím, jak komunikujeme s ostatními. V mnoha vztazích, zejména v těch blízkých, máme sklon komunikovat na základě pocitu viny a odpuštění: neustále se omlouváme, i za věci, které omluvu nevyžadují. Tento zvyk, i když často vychází z touhy být empatický nebo přátelský, může oslabit komunikaci a vnímání sebe sama. Automatické omlouvání se může učinit naši přítomnost nejistější, ovlivnit naše sebevědomí a to, jak nás vnímají ostatní.
Vina je „pocit, který vzniká v důsledku činu, který způsobil škodu a v němž je do určité míry přítomný pocit odpovědnosti“. Často však vina není reakcí na skutečný čin, ale spíše zkresleným vnímáním odpovědnosti. Tato tendence omlouvat se za všechno, za to, že někoho přerušujete, žádáte o pomoc, máte jiný názor, je reakcí na sociální, kulturní nebo osobní vzorce, které posilují myšlenku, že musíme minimalizovat svůj vliv na ostatní. Problém není v tom, že se omlouváme, ale v tom, že to děláme automaticky, bez uvědomění si, jako způsob, jak požádat o povolení k existenci. Abychom se tohoto zvyku zbavili, musíme se naučit rozpoznat, kdy je omluva nutná a kdy můžeme zvolit vědomější a sebevědomější způsob komunikace.
Proč cítíme potřebu se omlouvat?
Vina je emoce, která plní určitou funkci: pomáhá nám uvědomit si, kdy jsme udělali něco, co mělo negativní dopad na ostatní. Často však cítíme vinu bez skutečného důvodu. Může to souviset s faktory, jako jsou:
- Výchova založená na poddajnosti.
- Sociální tlak, který nás nutí být vždy přátelští nebo příjemní.
- Strach z odmítnutí nebo konfliktu.
- Nízké sebevědomí nebo nejistota.
Když se tento pocit stane automatickým, nutí nás prosit o odpuštění i za to, že zabíráme místo, máme jiný názor nebo děláme lidské chyby. Psycholog Jeffrey Bernstein, doktor filozofie, tvrdí v článku v Psychology Today, že „ačkoli omluvy jsou důležité, když jsme udělali něco špatně, nadměrné omluvy mohou podkopat vaši sebejistotu, oslabit vaši přítomnost a dokonce vést k tomu, že vás ostatní budou méně respektovat“.
Způsoby omlouvání: kdy je to nutné?
Nejde o to, aby se omluvy zcela vzdaly. Omluva je důležitým aktem v sociálním životě, ale je nutné vědět, kdy a jak to udělat. Zde je několik uvědomělých a vhodných způsobů, jak se omluvit:
-
- Omlouvám se, pokud jsem ti způsobil nepříjemné pocity, nechtěl jsem to.
- Udělal jsem chybu a beru za ni odpovědnost.
Omlouvám se za chybu.
- Děkuji, že jste na to upozornili, byla to moje chyba.
Alternativy, abyste nemuseli vždy říkat „promiňte“
V mnoha situacích není zapotřebí omluva, ale jiné přiznání. Místo omluvy můžete použít slova, která s jistotou posílí vaši přítomnost. Zde je několik alternativ:
Vděčnost:
- Děkuji za vaši trpělivost.
- Děkuji, že jste na mě počkali.
- Děkuji za pochopení.
Sebevědomí
- Zkontroluji to a opravím.
- Vím, že to lze vylepšit, a pracuji na tom.
Důvěryhodnost
- Byla to ojedinělá chyba, ale již ji opravuji.
- Díky této zkušenosti se učím a rostu.
Slova, která mohou nahradit omluvu
Nahradit „omlouvám se“ znamená zaměřit se na význam vašich slov. Zeptejte se sami sebe:
- Omlouvám se za to, co jsem skutečně udělal špatně?
- Omlouvám se ze strachu nebo ze zvyku?
- Mohu to říct jinak, aniž bych se ponižoval?
Tipy:
Přesuňte důraz z viny na uznání. Například nahraďte „Omlouvám se, že jsem přišel pozdě“ za „Děkuji, že jste na mě počkali“.
Nahraďte automatickou omluvu vyjádřením záměru. „Omlouvám se, že ruším“ za „Máte chvilku? Rád bych s vámi mluvil“.
Používejte jasná tvrzení a nesnižujte se. Nahraďte „Omlouvám se, pokud to bude znít ošklivě“ za „Chci se s vámi s respektem o něco podělit“.
Alternativní fráze, abyste přestali říkat „omlouvám se“
- Děkuji za vaši trpělivost.
- Vážím si toho, že jste mi to řekl.
- Pracuji na tom.
- Chápu, jak jste se cítil.
- Máte pravdu, napravím to.
- Vezmu to v úvahu.
- Děkuji, že jste na to upozornil, budu na to myslet.
- Můžeme si o tom promluvit později?
- Poučím se z této zkušenosti.
- Děkuji, že mi dáváte prostor.
Několik rad, jak přestat omlouvat se za všechno
Tento zvyk nelze změnit za jeden den, ale můžete začít malými, ale důslednými kroky:
- Buďte pozorní a zaznamenávejte si tento zvyk: zapisujte si, kolikrát denně řeknete „promiňte“ a v jakých situacích.
- Nadechněte se, než odpovíte: krátká pauza vám umožní vědomě zvolit slova.
- Zeptejte se sami sebe, zda se opravdu musíte omlouvat: opravdu jste udělali něco špatně? Nebo jen nechcete způsobovat nepříjemnosti?
- Procvičujte si používání nových frází: vyzkoušejte alternativy k „promiňte“, aby zněly přirozeněji.
- Mluvte sebevědomě: udržujte oční kontakt, stůjte rovně a mluvte pevným, ale přátelským tónem.
- Učte se ze svých chyb, aniž byste se trestali: chybovat je lidské. Důležité je to, co uděláte poté, ne to, jak se obviňujete.
