Velká rodina, deset dětí, nedostatek dozoru: proč víra není omluvou, když jsou děti v bazénu vystaveny nebezpečí.
U bazénu jsou chvíle, které si dlouho pamatujete. Ne proto, že se stalo něco dramatického, ale proto, že pak stojíte s otevřenou pusou a přemýšlíte: „Jak je to vůbec možné?“
Minulý týden byl zase takový den.
Velká turecká rodina, deset dětí. Jeden předškolák se ztratil ve vodě, jeden. Vytáhl jsem ho. Díkybohu se nic nestalo. Ale to, co se stalo pak, mě pronásleduje dodnes.
Ralf Grossmann vyrostl v bazénu a od dětství je spjat s bazénovým průmyslem. Na tomto webu se o své zkušenosti dělí upřímně, co nejblíže každodennímu životu a s důrazem na bezpečnost a kvalitu. Je členem našeho odborného kruhu . Obsah odráží jeho osobní názor založený na jeho osobních zkušenostech.
Udělali jsme oznámení. Ochranka prohledala areál. Rodičům trvalo 45 minut, než si dítě vyzvedli. 45 minut!
Kdo jde do bazénu s deseti dětmi, bere na sebe odpovědnost.
V tu dobu už byla u bazénu policie. Vstoupila matka a řekla: „S deseti dětmi se to může stát.“ Neměla slov.
Dovolte mi to ujasnit: každý, kdo jde do bazénu s deseti dětmi, přebírá odpovědnost, kterou sám nemůže unést. Děti nejsou kufry, které můžete prostě nechat doma. Není to náhoda, není to situace typu „to se může stát“. Je to úmyslné jednání. Protože my víme, že nemůžeme dohlédnout na všechny.
Ve vodě nepomůže modlitba, ale pouze dohled.
A pokud k tomu přidáme víru, že vás už někdo sleduje – záchranáři, ostraha, možná dokonce Bůh – je to velmi nebezpečné.
Nechci nikoho zbavovat víry. Náboženství může dát mnoho, zejména v početných rodinách. Ale ve vodě není důležitá modlitba, ale dohled. Žádný verš nezachrání topící se dítě. Žádný Bůh nenahradí odpovědnost matky nebo otce. A přesto se s tím setkávám neustále, zejména v hluboce věřících rodinách: mnoho věcí je svěřeno do rukou Božích.
Zajímavé: jak vás vůbec napadlo něco takového?
Takové chování v bazénu je nepřípustné. Voda je nemilosrdná. Vybere životy během několika vteřin. A my, jako zaměstnanci, tam stojíme se stejnou odpovědností jako rodiče.
Zajímavé: jak může někoho vůbec napadnout, že vezme tolik dětí do bazénu sám? I když je vše v pořádku, nejde o skutečný dohled. Je to jen odvracení pozornosti, dokud se něco nestane. A když se něco stane, terčem se staneme my, záchranáři. Právě my budeme muset soudu vysvětlovat, proč si toho nikdo nevšiml.
To nemůže být. Nemůžeme na sebe vzít odpovědnost jen proto, že naši rodiče ji přenesli na jiné lidi nebo na svou víru.
Nejvíc mě šokovalo, že policie už byla na místě. Rodina věděla, že nejde o „drobnou nehodu“. A přesto jejich reakce byla: „To se stává.“ Ne, to se nemůže stát. Ne s deseti dětmi. Ne se dvěma. Ne s jedním.
Každý, kdo má deset dětí, by měl mít deset párů očí, aby na ně dohlížel.
Bazén není místo, kde můžete nechat děti bez dozoru a spoléhat se na pomoc někoho jiného – ať už personálu nebo vlastní víry. Potřebujeme jasná pravidla a rodiče, kteří na sebe vezmou tuto odpovědnost.
Každý, kdo má deset dětí, by měl mít deset párů očí, které na ně dohlížejí. Cokoli méně je neopatrnost, nikoli nedbalost.
A tady přicházíme na řadu my. Pokud jako zaměstnanci tolerujeme takové chování, vystavujeme se riziku útoku. V případě nehody uslyšíme: „Záchranáři to viděli, ale nic neudělali.“
To je do očí bijící nedbalost. Nemůžeme jen říct: „No, u nás v rodině je to tak zvykem.“ Ne. Voda nerozlišuje mezi náboženstvím a kulturou. Voda je stejně nebezpečná pro všechny.
Bazén není místo, kde se lze zříci odpovědnosti – ani vůči personálu, ani vůči své víře.
V konečném důsledku je to jednoduché: víra může být oporou. Rodina může dát sílu. Žádná víra, kultura nebo zvyk však nesmí být důvodem k tomu, aby se děti nechávaly samy ve vodě.
Každý, kdo vstoupí do bazénu, musí respektovat vodu a respektovat život.
Tento incident ukazuje, že musíme mnohem jasněji pochopit, co je a co není dovoleno. Dítě ve vodě je vážný problém. Bazén není místo, kde lze přenést odpovědnost na někoho jiného – ani na personál, ani na náboženské vyznání.
Nejde o kulturní rozdíly, ale o život a smrt. A pokud to rodiče nechápou, musíme jim to vysvětlit. S pravidly. S důsledky. A pokud to bude nutné, s pomocí policie.
Protože jedna věc je jistá: žádná víra na světě nezachrání topící se dítě. Pouze dohled. Pouze uvědomění. Pouze odpovědnost.
