Až 90 % naší komunikace je neverbální a tyto malé každodenní gesta odhalují hluboké aspekty naší osobnosti.
Neverbální komunikace tvoří přibližně 90 % naší každodenní komunikace a předává zprávy, které daleko přesahují rámec slov. Mezi těmito každodenními gesty ustoupení místa ve výtahu odhaluje důležité rysy naší osobnosti, podle odborníků v oblasti psychologie. Tento zdánlivě jednoduchý čin přesahuje rámec pouhé sociální zdvořilosti a může poskytnout cenné informace o našich nejhlubších hodnotách a o tom, jak komunikujeme s ostatními lidmi.
Psychologové tvrdí, že nevědomé gesta, která projevujeme v běžných sociálních situacích, jako je úsměv během rozhovoru nebo uvolnění místa v těsném prostoru, jsou součástí hluboce expresivního jazyka těla. Tyto gesta mohou být zakotveny v přesvědčeních získaných v dětství, v naší naučené osobnosti, ale také vkulturním kontextu, ve kterém žijeme. To vše určuje naše chování v každodenních situacích, jako je společné používání výtahu.
Podle odborníků má jednoduchý akt pustit jiného člověka do výtahu nebo vystoupit z něj jako první mnohem větší význam, než by se na první pohled mohlo zdát. Psychologické konotace tohoto gesta odhalují základní aspekty osobnosti těch, kteří jej pravidelně používají.
Empatie jako základní hodnota
Za prvé, lidé, kteří ustupují, obvykle považují empatii za svou základní osobní hodnotu. Tito lidé respektují čas a prostor ostatních a projevují přirozenou schopnost vcítit se do situace druhých. Jejich neverbální komunikace naznačuje, že považují potřeby ostatních za důležitější než své vlastní. Psychologové poznamenávají, že ačkoli empatie může být vrozenou vlastností, je také sociální dovedností, kterou lze v průběhu času rozvíjet a zdokonalovat.
Prostorová inteligence a kolektivní vědomí
Existují lidé, kteří jsou obzvláště nadáni schopností řídit chování na veřejných místech. Tato schopnost souvisí s vysokou prostorovou inteligencí a ostrým kolektivním vědomím. Vzhledem k tomu, že výtah je omezený prostor, který musí sdílet několik lidí, ti, kteří zdvořile ustoupí, tak obvykle činí také proto, aby usnadnili pohyb a předešli překážkám nebo zbytečným konfliktům, čímž prokazují jasnou orientaci na sociální harmonii.
Odborníci však varují, že ne všechny motivy ustoupit jsou altruistické. Někdy může být tento gesto diktován pragmatičtějšími důvody spojenými s vyhýbáním se konfliktům. Někteří lidé raději ustoupí, i když je to pro ně nepohodlné, jen aby se vyhnuli možným napjatým situacím nebo nepříjemnostem, jakkoli nepatrným. Tato motivace, i když méně idealistická, přesto odráží snahu zachovat harmonické sociální prostředí.
