Přeskočit na obsah

Matthias Barker, psychoterapeut: „I když trpíme, máme za co být vděční.“

Když trpíme, vidíme strom a nevidíme les: naše mysl se upíná na problém, jako by to bylo jediné, co vidíme, a ignoruje vše ostatní, co zůstává nedotčeno.

Emocionální bolest může zkreslovat naše vnímání a blokovat pozitivní aspekty, které jsou také přítomny . Podle různých odborníků v oblasti duševního zdraví stavy stresu , úzkosti nebo utrpení často soustředí naši pozornost na to, co není v pořádku, a odsouvají do pozadí to, co v našem životě zůstává nedotčené nebo cenné.

Matthias Barker, psychoterapeut: „I když trpíme, máme za co být vděční.“

Toto pozorování vedlo psychology a psychoterapeuty k vývoji terapeutických přístupů, které nepopírají utrpení, ale spíše je nahlížejí v širším kontextu . Od kognitivní terapie po techniky emoční regulace , cílem je pomoci pacientovi uvědomit si celkový obraz, aniž by se soustředil výhradně na znepokojivé prvky.MOŽNÁ VÁS ZAJÍMÁDaniel Goleman, psycholog: „Emoční inteligence zvyšuje pravděpodobnost, že budete mít v práci dobrou náladu.“

Názorný a emotivní příklad toho, jak funguje vnímání

Psychoterapeut Matthias Barker , známý svými zásahy na sociálních sítích, nabízí výstižnou metaforu v jednom ze svých nejrozšířenějších videí: „Když prožíváme stres nebo bolest, naše vnímání se soustředí na kontrast, že?“ V něm ukazuje bílý list papíru obkreslený červeně a ptá se: „Jaká barva vás jako první napadne, když se na to podíváte?“ Automatická odpověď je „červená“, i když papír je z 98 % bílý. „Proč právě těchto 2 %? Protože vynikají. Je to intuitivní a ne úplně zapadá do kontextu,“ vysvětluje Barker.

Tento vizuální jev nám pomáhá pochopit, jak mozek má tendenci soustředit se na to, co způsobuje bolest nebo disonanci, a zapomíná na všechno ostatní. „Můžeme se tak soustředit na červenou barvu, že zapomeneme, že drtivá většina je ve skutečnosti bílá,“ poznamenává a přirovnává to k běžnému životu. Cílem není ignorovat negativní věci, ale obnovit rovnováhu: „Nejde o to, povzbuzovat se nebo předstírat, že negativní věci neexistují. Jde o uznání pravdy: i v bolesti je za co být vděčný.“

Matthias Barker, psychoterapeut: „I když trpíme, máme za co být vděční.“

Pro Barkera vděčnost není formou naivního pozitivismu, ale spíše vědomým cvičením v emočním vedení: „Obtíže nezruší to dobré. Jen nám brání je vidět. Proto vděčnost není předstírání, že je vše v pořádku. Je to rozhodnutí vidět to, co je stále dobré, stále pravdivé, stále důležité, i když se vše jeví jako složité nebo nevyřešené.“